Česká literatura má své specifické znaky:
1) vzniká ve 3 jazycích – Staroslověnština , Latina, Staročeština
2) obtížná datace (nevíme přesně kdy památka vznikla)
3) anonymita památek (nevíme kdo je autorem)
4) zlomkovitost (dochovali se nám jen části památek)
5) památky vznikají v dlouhém časovém období (9 – 15 století)
-roku 863 přichází ze Soluňe (Řecka, tehd. Byzantské říše) na Velkou Moravu na pozvání knížete Rastislava Konstantin a Metoděj. (Konstantin později přijal jméno Cyril)
Mise měla tyto významy: a) politický, b) kulturní-položili základ slovanského písemnictví,
c) náboženský – šířili křesťanství
Přinesli: a) písmo- cyrilice, hlaholice (vzniklo z malé řecké abecedy), jazyk staroslověnštinu (1. slovanský kulturní jazyk) a dále přinesli bohoslužebné texty
Nejstarší staroslověnská památka:
Proglas = nejstarší staroslověnská památka, je to veršovaná předmluva k Evangeliu (Bibli, svaté písmo), která vyslovuje (vyjadřuje) právo na vzdělání, bohuslužbu a kulturu v jazyce lidu srozumitelném.
-životopisy, vyprávění historické, životopisné, v próze bez zázračných a fantastických prvků (na rozdíl od legendy)
Život Konstantinův – životopis, který napsal sám Konstantin staroslověnštinou
Život Metodějův – životopis, který napsali Metodějovi žáci staroslověnštinou
Život knížete Václava – legenda, napsána staroslověnštinou
Centrum staroslověnské vzdělanosti – Sázavský klášter
Po smrti Konstantina a Metoděje byli jejich žáci vyhnáni, staroslověnské bohoslužby byly zakázány. Staroslověnská kultura přetrvala v Sázavském klášteře, který se stal od 11. století centrem průmyslového státu
10 – 11 století --> zápas dvou kultur (staroslověnská x latinská), nové kulturní centrum – český přemyslovský stát, kult českého světce – Přemyslovec Václav – nositel vzdělanosti
Latinská literatura
r. 995 sjednocení Čech Přemyslovci, kteří vyvraždili Slavníkovce. Patronem české země byl sv. Václav.
Památky měly duchovní charakter – duchovní epika (legendy a životy slavných) a lyrika
(duchovní poezie, modlitby, písně)
Památky:
Nejslavnější - Kristiánova legenda (o životě a umučení sv. Václava a jeho babičky sv. Ludmily), LEGENDA= veršovaný nebo prozaický útvar
Chronica Bohemorum = Kosmova kronika =vznikla ve 12. století, autor byl Kosmas (*1045,
+ 1125), vzdělanec svatovítské kapituly.
Kosmova kronika byla první česká kronika, ale napsána byla latinsky
-historicky věrohodná, téma: české dějiny od nejstarších dob (má 3 knihy-části)
Je to první dílo kronikářského typu, má vlastenecký ráz – Kosmas myslí česky ==> BOHEMIKA= česká slova v latinském textu
-prameny: nejstarší příběhy z doby pohanské („bájné podání savců“), vyprávění pamětníků,
zážitky Kosmovy
-styl: živé vypravování, přímá řeč (dialogy), podrobné charakteristiky postav, citáty od římských autorů
-začíná stavbou Babylonské věže a pokračuje líčením děje až do Kosmovi smrti
-je to tendenční dílo= straní katolickou církev, zachycuje úspěchy Přemyslovců, záměrně zde chybí zmínka o slovanské vzdělanosti
KRONIKA=literární žánr, který popisuje jednotlivé události v chronologickém sledu,
styl prost, věcný
GLOSY= české věty vpisované do latinských textů ==> pronikání a rozšiř. českého jazyka
Staročeská literatura, vznik česky psané literatury
-přelom 13. a 14. století
Historicky nejstarší česká věta je v Litoměřickém kodexu z 11. stol.
KODEX = právnický text, soubor zákonů
Památky:
Náboženské staročeské písničky: Hospodine, pomiluj ny = Hospodine smiluj se nad námi
(objevují se zde ještě staroslověnská slova). Je to jedna z nejstarších písniček – 12-13 století
Svatý Václave, vévodo české země (tato píseň plnila funkci hymny)
Alexandreis (hrdinný veršovaný epos, autor neznámý), jsou zde popisovány činny Alexandra Makedonského. Bylo dochováno 1/3 textu – 9000 veršů, odehrává se v českém prostředí
Dalimilova kronika – 13. století. Je to první česky psaná kronika, veršovaná, vlastenecká
-opak Kosmovy kroniky, není historicky hodnověrná. Autor je neznámý
Doba Karla IV.
-14. stol.
Karel IV. :
* 14.5.1316 + 29.11.1378
-v 8 letech zasnouben, manželky – Blanka z Valois, Anna Fádská, Anna Svídnická, Eliška Pomořanská
-byl z rodu Lucemburků
-otec: Jan Lucemburský – pocházel z rodu Lucemburků
-matka: Eliška Přemyslovna – pocházela z rodu Přemyslovců
-v roce 1348 zakládá Karlovu univerzitu (nebyla to první univerzita)
-Kulturní památky: Karlštejn, Karlův most, Chrám sv. Víta.
Nejstarší most v Praze – Juditin most
-neuměl česky
Díla, památky:
Vita Caroli – (psáno: „plural majestatius“) autobiografie (život Karla – vlastní životopis)à popisuje cestu z Francie do Čech, zážitky z mládí, zážitky z pobytu v Čechách
ASKETISMUS – odříkání světských radostí a přehnaná zbožnost
Počátky staročeského dramatu
Mastičkář (část psána latinsky a část česky), zlomek velikonoční hry (latinský podklad)
-namět: 3 Marie jdou pro vonné masti, chtějí balzamovat Kristovo tělo
-obraz středověkého tržiště, prodavači mastí a léků
-postavy: mastičkář Postrpalk ( je vzdělaný, zištný)
pomocník Rubín ( je lidový, výřečný – vychvaluje léky)
-objevují se zde MAKARONISMY = střídání veršů českých a latinských
Zábavná próza
a) rytířská epika:
Tristan a Izolda
Trojanská kronika
b) světská lyrika:
- milostná píseň - Dřevo se listem ovívá (odievá)
- Závišova píseň (s přírodními motivy)
c) sociální satiry:
-kritika ze stanoviska nižších vrstev, díla:
Píseň veselé chudiny (= Žákovská Vagantská poezie) – o bídě, bitvě, vtipu a ironii
Podkoní a žák – spor studenta a panského služebníka o tom, kdo se má lépe – ironie a trpkost,
psáno formou dialogů, živý přístupný jazyk
Satiry hradeckého rukopisu - autoři neznámí, poprvé kritika světských i církevních nedostatků,
obraz měšťanského života. Mají 3 části:
1) Desatero kázanie božie – veršované kázání, útok na hříšníky, autor jim vyhrožuje formou přirovnání (př. osud trubců v úle)
2) 7 satir o řemeslnících a konšelích – kritika nepoctivosti a okrádání
-české drama vzniklo z velikonočních a vánočních her, hrálo se v kostelech (= tržiště)
3) O lišce a džbánu – veršovaná bajka
SMIL FLAŠKA Z PARDUBIC
-dílo: Nová rada - alegorické dílo (alegorie = jinotaj)
-zvířata dávají rady svému králi – lvovi, jak má vládnout
Claretův slovník – 14. stol. – nejstarší slovník