--> ( 70. léta 18. stol. – 50. léta 19. stol. ) <--
-předchází doba temna – po bitvě na Bílé hoře roku 1620
-národní obrození = proces, ve kterém došlo k zastavení úpadku českého jazyka a vytvořil se nový spisovný jazyk
-nové podměty přineslo Osvícenství
-Marie Terezie – zavedla povinnou školní docházku, dále podporovala osvícenství = snaha o modernizaci monarchie
-1781- Josef II. – zrušil nevolnictví a vydal, zavedl tzv. toleranční patent, který zaručoval svobodu náboženství a také v roce 1781 vyhlásil němčinu za jediný říšský jazyk
-Josef II. je zakladatelem feudalismu
-vedl se národně osvobozenecký boj (stát x RU)
-František II. – narodil se 1792, zemřel v roce 1835
- za jeho vlády se vystupňovala germanizace (poněmčování) středních vrstev (českých a moravských), např.: úředníci, obchodníci, řemeslníci, …
-na konci 19. století je velkou zásluhou rozkvětu národního obrození Tomáš Garique Masaryk
-Vlastenci = stavěli se na odpor josefínským centralizačním snahám
Bohuslav Balbín (Obrana jazyka slovanského, zvláště pak českého)
-na začátku národního obrození vznikalo také:
1) loutkové divadlo (Matěj Kopecký – Kašpárek)
2) české nakladatelství (novinářství)
VÁCLAV MATĚJ KRAMERIUS
-založil 1. české nakladatelství – „Česká expedice“, dále psal noviny
Krameriusovy c.k. vlastenecké (poštovní) noviny
Knihy Kramériovy
- národní obrození se dělí na 3 fáze:
1) fáze obranná (ofenzivní)
2) fáze útočná (defenzivní)
3) fáze preromantická
ad 1) fáze obranná (ofenzivní)
-psalo se latinsky a německy
-převážně vědecké práce
JOSEF DOBROVSKÝ
-narodil se v roce 1753 Ďarmotech u Rábu v dnešním Maďarsku, zemřel v roce 1829
-jeho otec byl dragounský strážmistr
-studoval na německém gymnáziu (dnes Havlíčkův Brod), vystudoval teologii
-absolvoval bohosloví v Praze, oddal se vědě
-pracoval jako vychovatel ve šlechtické rodině hraběte Nostice, který nechal vystavět Stavovské divadlo
-neuměl česky, psal německy, zajímal se o jazykovědu a historii, zakladatel slavistiky
(= věda, která se zabývá základy slovanských jazyků)
-lingvistika (= jazykověda, kde všechna díla a práce jsou psány německy nebo latinsky)
-on byl také lingvistou, přezdívalo se mu jako „Modrý Abbé“
-navrhl analogickou úpravu pravopisu (obdobná)
-díla: Německý slovník (dvoudílný)
Dějiny českého jazyka a literatury (německy)
Podrobná (Zevrubná) mluvnice jazyka českého
Základy jazyka staroslověnského (jde o první vědeckou mluvnici staroslověnštiny)
Německo-český slovník
FRANTIŠEK MARTIN PELCL
-vystudoval český jazyk a dějepis
-byl to 1. profesor českého jazyka a literatury na Karlově univerzitě (byl zde od roku 1793)
Nová kronika česká
-v 1. fázi národního obrození se rozvíjelo básnictví
-almanach (= sborník děl od více autorů najednou)
Antonín Jaroslav Puchmajer, Sebastián Hněvkovský (žil v Žebráce), Jan a Vojtěch Nejedlí
2) fáze útočná (defenzivní)
JOSEF JUNGMANN
-narodil v Hudlicích u Berouna v roce 1773, zemřel v roce 1847
-byl to jazykovědec, spisovatel, učitel, překladatel
-vystudoval v Praze univerzitu, poté pracuje jako učitel v Berouně, Litoměřicích a Praze
-tvořil neologizmy (nová slova) (např.: láska, rostlina, čtverec, kyselina, nerost, ozvěna,…)
-psal česky, překládal z angličtiny a němčiny do češtiny
-zasloužil se o vznik odborného (chemického) názvosloví (např.: kyslík, dusík, kyselina …)
-díla: Pěti dílný česko-německý slovník (obsahoval 1 200 000 slov,- z vlasteneckých důvodů)
Slovesnost (čítanka)
Historie literatury české
FRANTIŠEK PALACKÝ
-narozen v roce 1798 Hodslavicích na Moravě, zemřel v roce 1876 v Praze
-vystudoval historii, byl to historik a politik
Politická linie: patřil do strany Staročechů, do roku 1848 byl zastáncem austroslavismu, zastával názor, že Čechy mohou fungovat pouze v rámci Rakouska-Uherska (=federativní koncepce)
-po roce 1848 (pražská revoluce) změnil svůj politický názor, začíná věřit v samostatnost Čech, prohlásil: „Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm“
Dějiny národa českého v Čechách i na Moravě (má to 5 dílů, zachycuje dějiny až do roku 1526, vyzdvihuje dvě epochy: husitství a dobu veleslavínskou)
PAVEL JOSEF ŠAFAŘÍK
-propaguje Česko – Slovenskou vzájemnost
Slovanské starožitnosti (poukazuje na společenský vývoj Slovanů, myšlenka dobrých vztahů)
JAN KOLÁR
-slovenský básník
Slávy dcera (obsáhlá symbolická báseň, skládá se z předzpěvu, je psána hexametrem (=časomíra, z řečtiny - verš má 5 nepřízvučných slabik a 6 přízvučných), alegorická představa, básník putuje s dívkou Mínou po slovanských vlastech, v závěru básně předpovídá Slovanům dlouhou a dobrou budoucnost tato báseň má pět dílů)
1.zpěv – Sála (Německo)
2.zpěv – Labe (Česko)
3.zpěv – Dunaj (Slovensko)
4.zpěv - Lethe (řeka zapomnění)
5.zpěv - Acheron (řeka smrti)
-řeku Lethe a řeku Acheron nikde nenajdeme
Padělatelé:
VÁCLAV HANKA
-knihovník a archivář českého muzea, básník, jazykovědec (znalec staroslovenštiny, staročeštiny, polštiny
JOSEF LINDA
-novinář a spisovatel
-díla: Záře nad pohanstvem (román)
Jaroslav Šternberk v boji proti Tatarům (drama)
Boje o rukopisy:
-na počátku 19. století byly nalezeny dva starobylé rukopisy
Rukopisné padělky:
Rukopis Královéhradecký („nalezen“ roku 1817 ve Dvoře Králové, označen za památku z konce 13. stol.)
Rukopis Zelenohorský (anonymně zaslán Národnímu muzeu, v roce 1818 „nalezen“ na Zelené
Hoře u Nepomuku, označen za památku 10. stol.)
-literární vědci a historici odhadli že pocházejí z 9. – 13. století
-rukopisy obsahovaly převážně epické básně
-v 2. pol. 19. století zkoumala skupina vědců (Goll, Gebauer, Masaryk) pravost rukopisů a zjistila, že jsou to padělky a že to udělali tito muži: Václav Hanka a Josef Linda, kteří chtěli dokázat, že čeština je starobylý jazyk a podpořit národní sebevědomí
-tyto rukopisy inspirovaly Zeyera, Smetanu, Alše, Mánesa, atd.