(70. léta 15. st. – 20. léta 17. st.)
SPECIFICKÉ ZNAKY:
1) vzniká lit., která má odborný charakter (gramatika, právnické a filosofické spisy)
2) lit. je určena převážně pro měšťanstvo a prostý lid knížky lidového čtení (= kalendář s básničkami…)
3) lit. je ovlivněna latinou (část děl je tedy psána ještě latinsky)
HUMANISMUS členíme na –
- LATINSKÝ HUMANISMUS
- NÁRODNÍ HUMANISMUS
Latinský humanismus
JAN Z RABŠTEJNA
-filosof, napsal filosofický spis Dialogus (rozhovor)
Národní humanismus
BOHUSLAV HASIŠTEJNSKÝ Z LOBKOVIC
-spisovatel, psal filosofické spisy, díla:
O lidské ubohosti (traktát)
Vybrané básně (poezie)
KRYŠTOF HARANT Z POLŽIC A BEZDRUŽIC
-cestovatel, český šlechtic, byl popraven v listopadu 1621 na Staroměstském nám.
-psal cestopisy
CESTOPIS: (=lit. útvar, který zachycuje autentické zážitky z cest a konkrétní poznatky)
Cesta do Benátek a Egypta
VIKTORIN KORNEL ZE VŠEHRAD
-právník
-napsal dílo: Knihy devatery (-právnické spisy)
VÁCLAV HÁJEK Z LIBOČAN
-historik
Kronika česká – zachycuje dějiny do roku 1526, ovšem historicky nepřesná, oblíbená filipika
FILIPIKA =výmluvná řeč s pádnými důkazy
JAN BLAHOSLAV
-spisovatel, hudebník, jazykovědec, biskup Jednoty bratrské, spolu s bratry přeložil do češtiny Nový zákon (=BIBLE vytištěna v Kralicích na Moravě => BIBLE KRALICKÁ, původně měla 6 dílů – tzv. šestidílka, později však jen 1)
-tato Bible byla napsána velmi pěknou češtinou, které se začalo říkat Bibličtina (mluvilo se ní i na Slovensku)
Gramatika česká – soubor jazykovědných (gramatických) pravidel, zachycuje jazykovou normu, která byla doplněna sbírkou přísloví
Filipika proti Misomusům
Mizomuzové – nepřátelé vzdělání
-autor obhajuje nutnost vzdělání
Muzika (hudební teorie)
Šámotulský kancionál
Zlatý věk českého písemnictví - Doba veleslavínská (rudolfínská)
-od 70. let 16. století
-vrchol českého humanismu, největší rozvoj kultury a umění
DANIEL ADAM Z VELESLAVÍNA
-tiskař, nakladatel, slovníkář (psal troj až čtyř jazyčné slovníky), měl dceru, která se provdala za Jiřího Melantricha - vydavatel, nakladatel => Melantrichovo nakladatelství
Kalendář historický
Baroko
-období 30-ti leté války (1618-1648) – velmi těžký život, bylo to období nejistot, nerovností a protikladností vývoje v Evropě
Znaky:
1) lidé opět kladou důraz na náboženství – z důvodů krize, nedůvěra v rozum,
2) odvrat od přírody, zaměření k vlastnímu nitru ( pocit bezmocnosti, utrpení, bolesti)
3) stavby jsou monumentální, důraz na citovost
4) monumentalita památek – masivní, snaha ohromit člověka, nadsázka
5) nedůvěra v lidský rozum, absolutizace víry
6) sklony k duchovnosti a mysticizmu – věřili na zázraky
7) zásada kontrastu => dramatičnost
-stavěly se kostely, hrady, zámky, měšťanské domy (Chrám sv. Mikuláše)
-kostely měly bohatou výzdobu
-sochařství: sochy na Karlově mostě
sochy ctností a neřestí v Kuksu (Matyáš Braun)
JAN SANTINI, KRYŠTOF A KILIÁN DIENSENHOFEROVÉ
-malířství: KAREL ŠKRÉTA, REMBRANDT VON RIJAN – dílo: Noční hlídka
PAUL RUBENS
-hudba: JOHANN SEBASTIAN BACH – nejvíce se používají varhany
Italské baroko
TORGUATO TASSO
-dílo: Osvobozený Jeruzalém (=hrdinský epos, křižácké výpravy, náboženství)
Španělské baroko
PEDRO CALDERON DE LA BARCA
-filosof
Anglické baroko
JOHN MILTON
-dílo: Ztracený ráj (-duchovní epos)
Německé baroko
HANS JACOB CHRISTOFEL VON GRIMMELSHOUSER
-dílo: Dobrodružný simplicius simplicissmus (román, který líčí hrůzy 30-ti leté války z pohledu prosťáčka, tedy muže méně duševně na výši)
České baroko (Česká pobělohorská literatura)
-od roku 1620 – bitva na Bílé hoře
-v bitvě stáli proti sobě: Čeští stavové (šlechtici) x Habsburci
-Češi prohráli, a tak nastala „Doba temna“ – silná germanizace (poněmčování)
-byla zde provozována rekatolizace (=násilné obracení lidí na katolické víry)
-České baroko se rozdělovalo: EXILOVÁ LITERATURA
DOMÁCÍ LITERATURA
Exilová literatura
-také se ji říkalo jako emigrantská literatura
-vznikala po vítězství Habsburků => velká emigrace
JAN ÁMOS KOMENSKÝ
-narodil se 28. 3. 1592 - Nivnice (Jižní Morava)
-zemřel 1670 - Amsterdam
-byl to pedagogický reformátor, strávil polovinu života v cizině
-byl to učitel a kněz Jednoty bratrské, zároveň posledním biskupem Jednoty bratrské
-studoval Bratrské školy ve Strážnici a Přerově (v Přerově a Fulneku také učil)
-bojoval proti Habsburské moci
-v 16-ti letech byl pro dobré výsledky poslán do Německa => studium na německých protestantských univerzitách Heidelberg , Herborn
-1628-emigruje do Polska (Lešno)
-1640-zakládá v Anglii (Londýn) Královskou akademii věd
-ve Švédsku sestavuje učebnice na pozvání královny, poté odchází do Uher
-jeho žena a 2 děti zemřeli na mor, v roce 1648 ztratil i svou 2. ženu
-1656-byla vypálena jeho knihovna, přišel o 40 let vytvářený slovník – Poklad jazyka českého
-poté odchází do Nizozemí, psal česky, pak latinsky
-dílo: Obecná porada o nápravě věcí lidských
-v roce 1670 v Amsterdamu umírá (pochován v Nardenu)
PANSOFIE: = vševěda, chtěl založit a vytvořit encyklopedické práce, které by zahrnovaly všechny poznatky o světě
PANHARMONIE: = úsilí o světový mír, dosažený pomocí vzdělání
Díla:
-pedagogické spisy: (díla)
Velká didaktika – (Didactica Magna), základní pedagogický spis o zásadách vyučování a
výchovy, pedagogika = věda o vzdělání, výchova
-didaktika - věda zabývající se metodami vyučování, pedagogické zásady:
- postupovat od jednoduššího ke složitějšímu
- postupovat od známého k neznámému
- postupovat od konkrétního k abstraktnímu
Svět v obrazech (Orbis pictus)
Škola hrou
Brána jazyků otevřena
Informatorium školy mateřské
Zákony školy dobře spořádané
-náboženská díla:
Listové nebe (5 fiktivních dopisů)
Kšaft umírající matky (alegorická forma závěti, kde se loučí s Jednotou bratrskou a s národem) -kšaft = závěť
-ostatní díla:
Labyrint světa a ráj srdce (alegorické dílo)
-hl. postavy: poutník (Komenský), Vševěd Všudybyl, Mámení
-přechod do středověkého města, které symbolizuje svět.
-poutník prochází ve městě všemi stavy a povoláními, nikde není spokojen a ostře kritizuje tehdejší společnost, jedinou životní jistotu nachází ve víře v boha.
DOMÁCÍ LITERATURA
Rozdělujeme: 1) Oficiální barokní kultura (jezuité)
2) Pololidová tvorba (samovzdělanci)
3) Ústní lidová slovesnost (prostý lid)
Oficiální barokní kultura
-Jezuité = církevní řád, vznikl ve Španělsku v 16. století
BOHUSLAV BALBÍN
-jezuit, psal latinsky a česky
-byla vydána nová verze Bible
Učené Čechy
Rozprava na obranu jazyka slovanského zvláště pak českého
BEDŘICH BRIDEL
-básník, psal duchovní lyriku (náboženské básně)
Co bůh? Člověk? (báseň, náboženský a filosofický charakter, srovnává boha s člověkem)
FELIX KADLINSKÝ
-básník, psal poezii - latinsky
Zdoroslavíček (sbírka básní)
ADAM MICHNA Z OTRADOVIC
-skladatel, hudebník, varhaník, skládal i lidové písničky
-kancionál: Česká mariánská muzika
-ukolébavky: Hajej, můj andílku
-vánoční koledy: Chtíc, aby spal
ANTONÍN KONIÁŠ
-byl to jezuita, pálil české knihy
-sestavil soupis zakázaných knih, tzv. klíč
-kromě poezie vznikala díla historická
-během 18. století vznikali tzv. „Brusiči jazyka“
-vzniká pololidová tvorba
Pololidová tvorba
= přechod mezi oficiální literaturou a lidovou slovesností
-pololidová tvorba byla určena především pro lid, z měšťáckých pozic, znalost lidov. prostředí
JAN VÁCLAV ROSA
-pocházel ze Zdic, vymýšlel česká slova, byl to nejznámější brusič jazyka
BRUSIČI JAZYKA = chtěli očistit český jazyk od cizích slov, tato snaha = PURISMUS
VÁCLAV FRANTIŠEK KOCMÁNEK
-učitel, autor 7 interludií
-INTERLUDIUM = fraška (přehnaná komedie) z lidového venkovského života, určeno zejména pro drobné měšťanstvo, často výsměch sedlákovi
-skladba: Lamentace venkovanů (Lamentatio rusticana), se selským otčenášem, tj. skladbou o selském životě, sloky končí vždy veršem modlitby
-je to dílo s nevybíravou kritikou a vulgarismy
-zábavná lit.: Kramářská nebo jarmareční píseň = o zajímavých příhodách (požáry, povodně, vraždy,…), zpívali je o jarmarcích potulní kramáři za doprovodu flašinetu, ukazování výjevů na seriálu obrázků, prodávali texty písní, píseň: Píseň strašlivá o Golemovi
FRANTIŠEK JAN VAVÁK
-byl to písmák (= kronikáři, samovzdělanci, kteří zapisovali regionální události)
Písmácké paměti (psané česky, dochovávají dokumentárně přesné zprávy, záznamy veršovaných skladeb, ohlasy soudobých událostí, praktické pro všední život)
Ústní lidová slovesnost (= folklór)
= tvorba lidu, zvláště venkovského
-byl to dobrý inspirační zdroj pro literaturu, zvláště v období Národního obrození
-bohatství tématické a žánrové, doklad tvořivosti a uměleckého cítění lidu, odraz životních zkušeností
-příklad ústní lidové slovesnosti: písně, pohádky, lidové balady, pověsti, pranostiky, říkanky, přísloví, rozpočítadla,
hry se zpěvy, loutkové hry, atd.…
-všechna díla byla anonymní (= autorové neznámí), variabilní (více variant), šířila se ústně
-balada: Osiřelo dítě
-loutková hra: Don Šajn
2024 ©